Red Light a coffeshopy v Amstru i s překvapením

Služební cesta s firmou, návštěva veletrhu a další firemní akce. Byl jsem tak trochu byznysově nadbytečný a tak už mne tam znovu víckrát nevzali.

Z návštěvy města si toho taky moc nepamatuji, byla to taková akce spíš pro vybrané klienty a tak se tam s nima projíždělo lodí po kanálu a podobně.

Když jsme s pár kolegy vlezli večer do red light čtvrti, stačilo nám rozhlížet po výkladech na nabídku místních dam, ale o nic dalšího nemělo smysl se pokoušet. V coffeshopu to taky nebylo nic poro mne.  Někdo si koupil nějaký pytlík trávy jako suvenýr, ale nijak to se mnou nehnulo.

Když jsme šli na rušnou ulicí, drželi jsme se v houfu abychom se navzájem neztratili. To víte, velké město plné lidí, tisíc národů a tisíc jazyků.
Netrvalo dlouho a naši skupinku začal otravovat docela mladý, pouliční týpek.. Anglicky nám něco říkal, byl neodbytný… vyplynulo že prostě bez ostychu žebrá o peníze.
Šéf firmy, vedoucí téhle skupiny to s nim řešil poměrně jednoduše. Česky mu řikal: Nic ti nedám, …
Týpek ale byl neodbytný a věděl, že musí zkoušet dál a žvanil a žvanil svý anglický fráze o chudém žebrákovi, kterému stačí trocha peněz.
Od nás znělo jasné a kategorické česky: Ne.. fakt nemám. Nic ti nedám. Jdi do dohajzlu.
Týpek se zarazil..
Dostal poslední upozornění, že nic nedostane.
A tak viděl, že má smůlu.  Najednou začal držkovat česky, jaký to jsou lakomý turisti z čech, to byli vždycky svině co nic nikomu nedaj!  Zasraný češi!!!

Týpek byl zjevně malej českej zmrd, kterej vyrazil do Amstru žebrat. Poslední co čekal, že se na ulici potká s Čechama, kteří ho česky pošlou doprdele.