Byl jsem domluvený s kamarádkou Andy, že za ní přijedu na výlet do Bojova. Počká na mne na nádraží abych za ní trefil. Vyrazil jsem vlakem z Hlavního nádraží v Praze a lokálkou se dokodrcal až do stanice Bojanovice. Akorát že jsem byl na Hlaváku moc brzy takže jsem mohl jet ještě o jeden vlak dřív, než jsem plánoval. Tím jsem se do Bojova dostal brzy a kamarádka nikde. Tak jsem se vydal z nádraží lesem do kopce, abych si udělal samostatnou procházku. Došel jsem lesní cestou až na hřeben, kde les končil a byl krásný výhled na pole a okolní krajinu. Trochu jsem posnídal jídlo, co jsem si vezl v batohu a pak vyrazil zase tou samou cestou zpátky.

Na nádraží jsem došel zhruba v době, kdy vlak měl dojet, tak už ani nevím, jestli to bylo dřív, nebo později. Kamarádka Andy tam někde čekala, ale myslím že ji bylo podezřelé, že jsem z vlaku nevystoupil. No tak jsem jí to řekl, jinak by to byla velká záhada. Skoro jako Záhada lokálek.

Pak jsme šli k ní do chaty aby ukázala kde bydlí. Pohostila mne domácími buchtou, já jí snědl byla moc dobrá a byl trochu v rozpacích. Pak jsme se vydali a plánovanou cestu a to bylo směrem k Vltavě, tedy údolím kudy vede vlaková trať.

Nejdřív jsme šli trochu do kopečka a stranou, našli jsme zajímavou skalní průrvu, ale tou se určitě prolézt nedalo. Tak jsme museli kopec obejít, přišli jsme lesní cestou zpátky k trati. Jenže údolí kudy vlak projíždí  opravdu není průchozí pro pěší, ani pro auta. Leda jít přímo po kolejích a to není ani bezpečné, ani zábavné. Tak jsme to vzali kolem potoka a jednou jsme museli potok i přebrodit. jinudy cesta nebyla. Pak už to šlo pěšinou lépe a lépe, objevovaly se v údolí různé chatky a sruby a údolí bylo blíž a blíž k Vltavě.

Celou cestu jsem si s kamarádkou povídal a myslím že nám bylo dobře. U konce údolí u Vltavy jsme si nakonec unavení sedli do hospody a něco si dali, už ani nevím jestli to byl oběd, nebo jen limonáda.
Pak už jsem se rozloučil, vyrazil na vlak směrem do Prahy a ona si počkala zase na motoráček, který ji odvezl do Bojova.

Bohužel osud této lokální tratě se zdá naplněn, přestože Andy se snažila pro lokálky udělat co nejvíc. A za to si jí moc vážím.