Základní škola v Radlicích měla vlastní  školní tábor, kam jezdily děti o prázdninách . Mělo to jednu zásadní nevýhodu, že na táboře se občas vyskytovaly učitelky, které nás učily celý rok. Takže kdo měl průšvihy ve škole, ten byl známá firma i na táboře. A naopak.

Byl jsem tu jednou, nemyslím že to bylo něco extra. Vybavení s sebou na tábor bylo takové starosvětské. Kufřík s oblečením,  … Pamatuji si, že když byly hlášeny k obědu borůvkové knedlíky, tak jsme museli vyrazit na borůvky a každý nasbírat nejmíň jeden hrneček. Jinak by nebyly k obědu borůvkové.

Náplní tábora byly běžné táborové činnosti, nebo pěší výlety po okolí.  Jeden výlet byl i na druhý břeh kousek proti proudu, .. Museli jsme se tedy nalodit do nějakých pramic, přejet Lužnici .. a vylodit se u břehu. Je tam potok, který vede takovým hlubokým kaňonem. Dá se to projít, vidět zajímavé skalní útvary. Došli jsme s partou dětí a vedoucími  kus proti proudu potoka.. až na nějakou mýtinku.. pomyslný „konec“ vycházkové cesty“.. tam jsme se nasvačili a pak šli zase zpátky. Pro celou chaotickou bandu výletníků to bylo maximum možného. Mně by se možná chtělo to zkoumat ještě dál, ale nešlo jinak.