Výstaviště v Lysé a Polabské muzeum, a Muzeum Bedřicha Hrozného.

Do Lysé jsem několikrát jel na jarní výstavu s tématy Myslivost a zemědělství.  Jednoduše z Prahy vlakem, je to naprosto bezproblémová cesta a z nádraží jen kousek pěšky.

Na výstavišti mne zajímalo všechno, ale oblíbil jsem si tam i nabídku oblečení do lesa, nakonec jsem si koupil skvělé kožené boty za dobrou cenu a ještě několik drobností. Prohlídnout se dala i výstava trofejí a nějaká lesní témata, nebo živé akce. Myslivci jsou taková svá komunita, ale jinak všechno v pohodě.
Venku na výstavišti měli také stánky s jídlem, pamatuji si na výborný sýr ementál a klobásky a všechno možné. A pak taková směska trhovců, co jsou vidět prakticky všude. Například týpek s lepidlem na všechno, který předváděl jak to lepidlo slepí všecho. Strávil jsem tam vždycky většinu dne, koupil si něco k jídlu a odpoledne zas vlakem domů.

Jeden rok jsem si návštěvu výstaviště zkrátil a pak se vydal dál do města. Původně jsem neměl nic konkrétního v plánu, ale pak jsem zjistil, že tu je místní muzeum. dokonce dvě v jedné budově. Polabské a Bedřicha Hrozného.
Když jsem si kupoval vstupenku, byla to trochu komická situace, protože jsem byl jediný široko daleko a na takové návaly tam asi nejsou zařízení. Ale školní skupiny prý chodí..
Nicméně prohlídka muzea byla pro mne přesně to, co jsem chtěl. Procházím sám bohatě vybavenou expozicí, vlastním tempem zkoumám všechny výstavní panely i exponáty… Čtu si o Polabí, o historii baráčníků, místní spolkové činnosti a podobně.

Druhé muzeum je snad ještě lepší. Život a dílo Bedřicha Hrozného, jednoho z nejvýznamějších vědců české archeologie. Jeho životní cesta byla nelehká, zvlášť když si uvědomíme, že to podstatné v jeho životě probíhalo v období světových válek. Fascinující. Ztěžovalo mu to vědeckou práci, ale přesto dokázal velké objevy. Pak tam byla ještě nějaká krátkodobá výstava fotoaktů, to jsem pochopitelně taky navštívil.

Z téhle neplánované návštěvy dvou muzejí v Lysé jsem byl tiše nadšen a ten pocit poznání mám v sobě dodnes.
Udělal jsem ještě pár kroků směrem k zámku, ale jelikož je uzavřený pro veřejnost (myslím že tam je domov důchodců, nebo takněco) tak jsem ani dál nešel. Obešel jsem náměstí a pak už rovnou na vlak.