S kamarády Vítkem a Zdeňkem jsme vyrazili z Proseka autem směrem na Dobříš a dál. Už ve Zdeňkově malém autě se ukázalo, že cestování vzadu není žádný med – po čase jsme museli zastavit, protože mi začínalo být z drncání zle. Krátká pauza na vzduchu to naštěstí spravila.

Naším cílem byl kemp a vodácká půjčovna v Sušici, odkud jsme se vydali na vodu. Nikdo z nás nebyl vyloženě vodákem, ale plout na lodi jsme uměli. Lodě jsme měli z půjčovny, ale vody docela málo a  s některými jezy to byl docela opruz – nebyly sjízdné, takže jsme je museli přenášet. A nejen ty svoje – pomáhali jsme i ostatním, hlavně těm, co by svou loď sami neutáhli. Cestičky kolem jezů byly často úzké a krkolomné, a některé přenášky pořádně zdlouhavé.

Cestou jsme dělali jen pár zastávek a jednu noc strávili v kempu. Postavil jsem si stan, ráno ho zase sbalil.  Na vodě jsme se kupodivu ani jednou nevyklopili. Času na průzkum okolí moc nebylo, jelo se vcelku svižně. Potkali jsme i typické „zkušené vodáky“, kteří to potřebovali dát všem patřičně najevo. Inu, klasika.

Ve Strakonicích bylo vylodění. Takže vytáhli jsme lodě a naskákali do malé dodávky, která nás zavezla zpět do Sušice k našemu autu. Celkově vzato – pohodový sjezd Otavy, s trochou potu, ale i se smíchem a vodáckou atmosférou, jak má být.