Když jsem bydlel na Červeném Vrchu v Praze 6, jezdil jsem někdy na kole na výlety, ale ne moc velké, jen jak jsem zvládl.
Vyrazil jsem tedy s kolem metrem do Dejvic, pak už na kole směrem k Vltavě a po cyklostezce jsem se dostal až k Sedleckému přívozu.
Neplavil jsem se přes Vltavu, ale vzal jsem to naproti do kopce, tam je úzká cesta se schody do skal až nahoru na vyhlídku, odkud je vidět na Vltavské koryto. Na vyhlídce bylo pár lidí, ale to je v pohodě. Od vyhlídky jsem se pak dostal do Suchdolské čtvrti, je tam stará vilová zástavba a dál také nové sídliště.To už jsem se ale obracel směrem k domovu. Nevěděl jsem jak daleko to je.

Projel jsem směrem k areálu ČZU. Když jsem areálem VŠ projížděl, zrovna tam byla nějaká příprava hudební akce s ozvučeným podiem. Ale nezdržel jsem se, klesal jsem do Lysolajského údolí a od potoka znovu nahoru na náhorní pole. A tam po hranici lesa směrem k Nebušicím. V Nebušcích už jsem to znal a odtamtud už jsem jel celkem najisto zpátky domů, na Červený Vrch.

Tenhle výlet do neznáma byl jako vždycky na začátku nejistý, hlavně v odhadu únavy a náročnosti. Ale pak už to šlo a pamatuji si výlet jako do pohody. Jel jsem sám a na cestě se moc lidí ani potkat nedalo. některé úseky jsem projížděl co nejpomaleji co to šlo. Jakobych chtěl ten okamžik a vnímání místa prodloužit na co nejdéle.
Pomalé jízdy mne obrovsky baví.