Kdysi dávno jsem se vydal na víkendový výlet se třemi kolegyněmi z práce — původně to plánovaly jako dámskou jízdu, ale když mi o tom v recepci řekly, skoro jsem jim záviděl. A tak mi nečekaně nabídly, ať jedu s nimi. Souhlasil jsem.

V autě jsme byli čtyři: Věrka, Petra, Ája a já. Vyjeli jsme z Prahy a projížděli letní krajinou přes vesnice směrem na jih. Cestou byla dobrá nálada, slunce svítilo, provoz žádný. Na oběd jsme se zastavili v malé venkovské hospodě, kde nám překvapivě dobře uvařili — domácí jídlo, jaké se už moc nevidí.

Ubytovali jsme se v penzionu ve Slavonicích, nedaleko historického centra. Byl to starší dům se starožitným nábytkem a vrzajícími podlahami. Já dostal samostatnou postel na chodbě. Večeře byla společná, hodně zeleniny a lehké jídlo. Noc proběhla v klidu, bez zvláštních událostí. Jen ráno, při pohledu skrz pootevřené dveře, jsem nečekaně zahlédl, jak se jedna múza převléká.  A to mi tehdy, přiznávám, vylepšilo den.

Po snídani jsme se vydali na prohlídku Slavonic. Na náměstí mě zaujala rozestavěná budova kulturního domu, na které visely cedule s výzvou k veřejné sbírce. Evidentně k budově neměli investora, a tak se tam občané snažili udělat sbírku. Pak jsme se bez konkrétního cíle vydali za město, až došli do lesa k několika řopíkům — malým vojenským bunkrům z minulého století. Prohlédli jsme si je zevnitř i zvenku a po chvíli se vydali zpět.

Do Maříže jsme nedošli — zdálo se nám, že by to bylo zbytečně daleko po polní cestě. Maříž je vesnička těsně u hranic, která byla za minulého režimu prakticky odříznutá od světa, protože byla v hraničním pásmu. V Maříži je známá keramika s barevnými motivy. Dá se koupit i v Praze.

Cestou ze Slavonic jsme ještě zajeli do malé vesnice někde na Vysočině, kde jedna z kolegyň se svým mužem stavěla dům. Rozhodli se přestěhovat z města na venkov a nám ostatním to přišlo jako odvážné a možná i trochu inspirující.

Zbytek cesty zpátky do Prahy už byl poklidný. Všechno proběhlo v pohodě, užili jsme si to. Výlet s trochou improvizace, i fajn atmosférou. Jeden muž s třemi ženami, se kterými se znáš hlavně z práce, je i tak  zážitek.