Na to místo jsem se dlouho toužil podívat, až jsem se jednou rozhodl a prostě se tam vydal. Autobusem z Prahy do Třebenic. Pak už dál jen pěšky cestou a cestičkou, která vede po vrstevnici nad korytem řeky.
Občas se klikatí a stoupá nebo klesá, podle toho jak jsou v terénu skály.

Na stezce se dva protijdoucí lidé musí vyhnout a občas je to tedy náročné, protože místa kam uhnout moc není. Sem-tam jsou kolem stezky ve skále zasazeny chatky a sruby, které tu jsou od zlatého období českého trempování. Každá chatička je maličkým soběstačným útočištěm pro rekreaci a odpočinek, které bylo mnohdy schválně vybudováno na těžko dostupném místě.

Za obrovského úsilí stavitelů, kteří na svých zádech přinesli úplně všechno, od stavebních  trámů, přes kamení a pytle cementu až po nábytek a kamna, nebo krb. Taková chatka je pak výsledkem a pokračováním životního stylu, který už je na celý život. Ale ty výhledy na řeku tam hluboko dole… k nezaplacení.

Pak stezka zase trochu klesne k vodě a vyjdete na paloučku, kolem kterého je chatek víc.. a uprostřed je malé hřiště. Jste na Ztracence, jedné z legendárních trampských osad.  Většina srubů je tu okolo schována na stráni v blízkém lese a nevede sem ani žádná silnice pro auta.

Osadníci se tu znají, platí tu vnitřní vztahy a pravidla, která procházející turista ani všechny nezná, ale něco tu musí respektovat. Nedělat hluk, své odpadky si odnést s sebou a chovat se ohleduplně a slušně.

Procházím tedy mlčky s úctou k historii místa a už zase pokračuji cestičkou dál, po směru toku řeky.  Tam, kde dřív bývaly Svatojánské proudy, je dnes údolní nádrž přehrady Štěchovice. Nakonec se doklopýtám až do chatové osady u Štěchovic a pak dojdu k zastávce autobusu.

Cesta se sice zdála dlouhá, ale byla moc fajn a zanechala mi pěknou vzpomínku.