Sem jsme jezdili s rodiči na zimní i letní rekreaci do rekreační chaty. Z dětství si nepamatuji vůbec nic. Vlastně z té doby zbylo několik záběrů z 8mm kamery, možná diapozitivy a fotky v rodinném albu.

Později jsem tu byl se střední školou na lyžáku. Bylo to brzy najaře, sníh už byl mokrý a těžký. Lyžák byla docela tragedie, měl jsem dřevěné běžky, které se brzy nasákly vodou a ztěžkly. Nedalo se na nich normálně jezdit. A já ani nebyl žádný pořádný lyžař, takže celý lyžák byl spíš trápení.  Sjezd na běžkách byl taky těžký, hodně jsem padal do mokrého sněhu a kaluží. Chaty byly uvnitř obložené dřevěnými obklady.

Poslední návštěva byla s kamarády, byl jsem tu s nimi oslavit Silvestra. Přes den se hrál hokej na zamrzlém rybníčku, večer se kolektivně opíjelo a bavilo v chatě. Epizoda se sázkou o vypití 10 piv do půlnoci, byla tak povedená, jako i primitivní, takže na ní ten nejvetší pivní skaut hloupě skočil.  Už tyhle sázky raději nebudu opakovat.  Na oběd se chodilo do hospody uprostřed letoviska, ta byla pořád stejná už desetiletí.
Půlnoc jsme slavili venku, s rachejtlemi, prskavkami i malými dělobuchy. Od této doby už nechci slavit Silvestra s rachejtlemi.