V zimě do Mariánské
Sem jsme jezdili s rodiči na zimní i letní rekreaci do rekreační chaty. Z dětství si nepamatuji vůbec nic.
Později jsem tu byl se střední školou na lyžáku. Bylo to brzy najaře, sníh už byl mokrý a těžký. Lyžák byla docela tragedie, měl jsem dřevěné běžky, které se brzy nasákly vodou a ztěžkly. nedalo se na tom normálně jezdit. Sjezd na běžkách byl taky těžký, takže jsem si to moc neužil. Chaty byly uvnitř obložené dřevěnými obklady.
Poslední návštěva byla s kamarády, byli jsem tu s nimi oslavit Silvestra. přes den se hrál hokej na zamrzlém rybníčku, večer se opíjelo v chatě. Na oběd se chodilo do hospody uprostřed letoviska, ta byla pořád stejná už desetiletí.
Půlnoc jsme slavili venku, s rachejtlemi i ručními dělobuchy. Od této doby už nechci slavit Silvestra s rachejtlemi.