Výlet do vnitrozemí Korsiky.
Z Ajaccia  jsme se dopravili vláčkem do horské vesničky Vizzavona. Odtud vedla turistická stezka do kopce kolem horského potoka směrem na vrchol.

Z několika zážitků si pamatuji  tohle:
Partička čechů z Prahy měla k horské turistice různé vztahy. Někomu se lézt na Monte d Oro vůbec nechtělo, někdo byl aktivní horský turista a od začátku šlapal daleko vpředu.  Já jsem byl tak napůl. Chtěl jsem se podívat na vodopády, ale že bych potřeboval vylézt až na vrcholek, to zas nemuselo být.

Tak jsme šli turistickým chodníčkem.. docela vysoko, až to bylo občas lezení po velkých balvanech. Odměnou byly krásné vysokohorské tůňky s dovokou  a naprosto čistou vodou. Jedna skalní tůň na horském potoce byla hluboká, na skákání do vody a tak si to mnozí zkusili. V tom letním vedru, kde se nedalo nikde ochladit ani skrýt před spalujíxcím sluncem, byl skok do ledové vody naprostý adrenalinový šok.. a taky pěkný hazard. Skočil jsem si jednou po nohách z několikametrové výšky… Přežil jsem to a šlo se kousek dál.

Někde pod vrcholem došlo na rozhodnutí, kdo se tedy chce vydat až nahoru a kdo se obrátí a půjde stejnou stezkou dolů zpět k nádraží Vizzavona.  Pár lidí se vydalo vzhůru.. tvrdili, že to je jen kouset, tak na hoďku.
My ostatní jsem se vraceli dolů abychom byli včas na odjezd vlaku.

Cestou zpátky už každému dost vyhládlo a někteří milovníci piva byli k nevydržení. Téma číslo jedna u pivních skautů se stala představa výborného pulitru oroseného piva. Když jsme tedy dorazili k nádražíčku, byla tam místní restaurace, kterou banda žíznivců hned obsadila. Z nabídky místního vína, vinného střiku, stolní vody a nealko se  tvrdošíjně dožadovali svého pulitru oroseného piva!

No tak jim nakonec číšník přinesl miniaturní lahvičku 0,2 l nějakého dovezeného piva Heineken, která ovšem stála v přepočtu asi jako celá láhev dobrého korsického vína kdekoliv jinde. Pivaři, kteří byli zároveň strašný škudlilové si dvakrát lokli a pivo bylo pryč. Číšník nestačil přinášet další, dokud ho v lednici měl.  Pak přišel s účtem a rázem měli pivní skauti  po většině výdajů na korsickou dovolenou. Přecijen lokalita měla turistickou a vysokohorskou přirážku.  Těch řečí a vtipů na jejich účet si poslechli v autobuse dost až do konce zájezdu.

Jo a výletníci, kteří vyrazili až na vrchol? Vrchol nebyl zrovna tak blízko, jak se jim to zdálo. Dorazili zpátky ke skupině mnohem po na pokraji vyčerpání. No, prý tam byli, počasí se velmi zhoršilo, chystala se bouřka, tak se obrátili a zase rychle dolů. Přišlo mi to jako ještě větší hazard než skákat do ledové vody.