cesta sem byla součástí cest po evropských divokých řekách.

Částečně jsme se plavili na lodích po horním toku Rýna, ale pak jsme se vylodili.

Plavba po horním toku Rýna byla překvapivě zajímavá, snadná a přitom nepříliš bezpečná. Rýn je v těchto místech docela mocná řeka, se silným proudem. Takže už jen nastoupení do lodi nebylo docela snadné.  Zároveň je jeho voda azurově modrá, protože voda pochází z alpských ledovců.  Tak jsme pluli po proudu Rýna na kánojích a libovali si, jak nám cesta po vodě rychle ubíhá. Na březích jsme prohlíželi krajinu, architekturu.

Jenže v této vodácké idylce se stala trochu organizační chyba.. bylo nám sice řečeno že někam dojedeme a tam vystoupíme na břeh, ale kromě vedoucích nikdo z nás v lodích nevěděl kam.
Jak nás rychlý proud unášel, tak se skupina lodí roztáhla na delší rozestupy a kupodivu vedoucí nebyli úplně vpředu. Takže po nějakém čase plutí se za námi ozvalo hlášení, že prý tady jedeme ke břehu a vystupujeme!

To byla ovšem pro nás vpředu dost těžká situace, protože proud uprostřed řeky byl tak vostrý, že nás unášel pořád dál. Začala v lodi mírná panika a okamžitě jsme směřovali ke břehu, kde bylo nějaké rákosí. Jenže zase se nedalo vystoupit na břeh. Každá vteřina nečinnosti znamenala plavbu dál po proudu.

Tak jsme museli zvolit nouzovou taktiku a plout těsně při břehu, kde byl nejmenší proud.  Usilovně jsme pádlovali proti proudu. Bylo to skoro nemožné. Kdybychom polevili, tak jsme stále na jednom místě, nebo plujeme dál. Po několika dlouhých minutách maximálního pádlování proti proudu se nám podařilo vystoupat až do míst, kde se dalo vystoupit a vytáhnout loď. Kdybychom to neudělali, fakt nevím jak by tohle dopadlo.
Vedoucí zájezdu nás ještě upozornili, že pak už jsou na řece jen vodopády.  No, paráda.

Tenhle zážitek byl pro mne do budoucna trochu určující.. možná že jsem si líp uvědomil, jaká je moje životní cesta. Jestli to bude uprostřed hlavního proudu, který táhne loď dál ať už je to kamkoliv, nebo spíš makání při břehu v rákosinách, ale zato jak sám dokážu, klidně i proti proudu. Každý si tu svou loď i cestu nakonec vybere.

K vodopádům jsme pak dojeli autobusem a kousek došli pěšky až k vyhlídce.

Krátký dojem ze Švýcarska byl jednoznačný: Čistá a upravená země, kde bylo všechno uspořádané do detailu.   Nic jiného jsme tu nepodnikli, jen vidění vodopádu.