Před  lety byl na internetu český diskusní server, jeden z prvních. Byla to doba, kdy jsme všichni mladí lidé od internetu nečekali nic komplikovaného. Na diskusáku jsem se bavil s různými lidmi, většině šlo o zábavu, utrácení času a navázání kontaktu.

Jednou z oblíbených ikonek bylo děvče z Prahy, ve skutečnosti byla moc hezká, menší blondýnka, velmi komunikativní, empatická a chytrá studentka. Jmenovala se Tereza. Bylo všem jasné, že má jistě přítele, nebo tak alespoň působila. Přesto se ráda bavila s ostatními.  Měla kolem sebe spoustu internetových přátel na tom diskusním webu, ale i živých kamarádů. S kým se znala blíže, tak s těmi se viděla i naživo, chodilo se na různé akce za zábavou i kulturní, nebo jen tak na oslavu narozenin a podobně.

Jako všude, tvořily se malé partičky lidí, co si povídali častěji. Jedna-dvě výrazné osobnosti a pak pár dalších, kteří s nimi tvořili partu. A tak jsem se s jednou takovou partou vydal i na výlet za koupáním a na letní chatu.

Jeli jsme autem. Cestou směrem na Slapskou přehradu, kde chata byla, jsme se stavili ve vesnici, kde měla dům nějaká kamarádka – kamarádky. Se svým přítelem tam, kromě domu, měli i obrovskou zchátralou budovu obilného mlýna. Možná dědictví, restituce. Už nevím. Kdo k nim přišel na návštěvu, většinou se tam šel podívat a bylo to téma k povídání.  Mlýn nebyla žádná roubenka z pohádky, spíš vysoká betonová budova z doby JZD. Neměla mlýnské kolo, jen za mlýnem zarůstal bývalý rybník s náhonem a někde v útrobách budovy turbína, dávno rozbitá.

Mlýn byl tedy nefunkční, v havarijním stavu, takže vstup jen na vlastní nebezpečí. Ale uvnitř měl kompletní dřevěné vybavení, veškeré mlýnské zařízení na mletí zrní na mouku. Několik pater dřevěných strojů, propojeno schodišti, všude dřevěná potrubí, kterými vzduch foukal zrní a mouku, kožené pásy a transmise, které otáčely koly a rozhýbávali mlecí stolice.  Jen to prostě bylo celé rozpadlé a navíc v mlýnských strojích a dřevěných potrubích zůstalo  ležet několik tun starého plesnivějícího obilí a mouky. Vyfotil jsem si pár fotek ještě na kinofilm. Mlýn byl zajímavý hrou světla, dřevěných barev a tónů.

Tenkrát brzy po privatizaci to asi vypadalo jako příležitost, jak zchátralý mlýn opravit a začít s ním znovu mlít a podnikat. Jenže plán byl jedna věc a skutečnost druhá. Na opravu a rekonstrukci celého mlýna včetně turbíny neměli majitelé peníze a zároveň bylo jasné, že mlít mouku pro potraviny by už nebylo možné z důvodů přísných hygienických předpisů.  Teoreticky snad dát mlýn dohromady a zkusit mlít nějaké krmné směsi pro hospodářská zvířata?  Bylo vidět, že toho je na jednu mladou dvojici příliš. Tak tam žili v takovém bezvýchodném stavu, s obrovským rozpadlým mlýnem za domem.

Po návštěvě jsme se autem vydali směrem k chatě u přehrady Slapy. Byl před námi volný čas, který si chtěl každý nějak užít. Asi první, co jsme udělali, bylo koupání na malé, prázdné pláži u Vltavy. Všichni se trochu ostýchali, ale nakonec jsme do vody vlezli. Blodýnka Terezka, tajný sen mnoha kamarádů, se docela přirozeně zbavila oblečení a bez plavek nám při vstupu do vody předvedla svá nádherná, plná dívčí prsa. Byla moc fajn a přirozená, milá bytost. Nikdo si nedovolil k ní být neslušný.

Potom jsme se vrátili směrem k chatě a celá partička si sedli uvnitř ke stolu.  Bylo vidět, že se většina taknějak nudí. Internetoví diskutující najednou  neuměli najít společné nosné téma, které by nás chytlo a nadchlo a tak se jen povrchně plkalo a někteří pili alkohol, kouřili,  nebo vedli čím dál tím sprostější řeči. Přišlo mi obrovská škoda takhle ztrácet čas, když bychom si mohli povídat nějak blíž, opravdověji. Líp, než na internetu.

V partě po chvíli převládli chováním ti největší primitivové, kteří posilněni alkoholem začali vymýšlet hlouposti a obtěžovat ostatní vulgárními a ponižujícími řečmi. Hraní s nožem, ohněm, nebezpečí z nepozornosti.  Bylo to k nevydržení, cítil jsem se že do té situace nepatřím, zatímco ostatní se tvářili že jim vyhovuje, nebo se nudili.

Tak jsem se mlčky sebral a vyšel ven před chatu. Přemýšlel jsem, jestli odsud rovnou odjedu, nebo zůstanu do konce. Chtěl jsem to říct té blondýnce, která byla oganizátorkou výletu, že tohle přece nemůže nikoho bavit, že máme přece jiná témata .. a je tak krásně venku… ale nevím kde zrovna byla. Zpátky do chaty už jsem nechtěl.

Bez vlastní dopravy nebylo jak odejít pryč, byli jsme uprostřed lesů u přehrady.  Tak jsem se pomalu vydal na procházku do lesa. Zklidnit si myšlenky a utéct od té toxické skupinky, která se navzájem devastovala  alkoholem a opileckými kecy v chatě.

Po chvíli jsem v lese našel místo, které bylo úžasným chrámem ticha, zvuků lesa a meditace, lehl jsem si na mech a zůstal tam docela dlouho. Později jsem se vrátil do chaty, kde stále probíhala bezobsažná akce opilých lidí, nudících se sami se sebou.

Šel jsem spát a druhý den jsme se společně vydali domů. Každý se svými kocovinami ze včerejška.
Až za nějaký čas jsem byl náhodou pozván na krátkou návštěvu do domu kamarádky Terezky, bydlela s rodiči ve velkém domě. Přítele asi neměla.  Její život a perspektivy v její rodině byl jiný, než bych čekal. Rodiče na ní měli vysoké nároky, které ji trápily. Později mi sama s omluvou řekla,  že ta nepovedená akce na chatě ji vlastně mrzela.

Byla jediná, která si všimla, že mezi stolní partou chybím.  A tak se vydala mne hledat v lese okolo chaty, ale nenašla. Cítila, že se tam nehodím, měl jsem v sobě jiná témata a určitě i ona je měla. Minuli jsme se jen proto, že atmosfera party podlehla nejhlasitějším primitivům.

Další životní kroky už měla Terezka naplánované, odjela studovat v zahraničí hotelový management, naučit se jazyky … A tak už jsem jí od té doby neviděl. Jsem přesvědčen, že se stala skvělou, úspěšnou a krásnou ženou a žije život jaký si sama dokázala vytvořit.