Kamarádka Jana měla kromě svého milovaného koníka i přítele, s kterým zrovna neměla  lehké období. Mezi partnery někdy příjde zlom a je potřeba udělat změnu. Jana ji udělala a tak se docela narychlo odstěhovala z Berouna až do Vysokého Mýta, i se svým koníkem.  V Mýtě si našla práci a bydlela sama v pronajatém bytě v paneláku.

Naše kontakty přesto neustaly a tak po čase navrhla, ať se za ní přijedu podívat. Nasedl jsem na vlak a dojel až do Chocně, kde mě vyzvedla na nádraží a naložila do auta. Ukázala mi kde bydlí a kde má ustájeného koně. Bylo na ní vidět, že tenhle nový život byl pro ní nutný a že sama ještě neví, jak to dopadne. Říkala mi, že za ní přítel už byl a snažil se to vyžehlit, ale nebylo to úplně ono. Zůstala.
Má cesta do Mýta byla plánována tak, že u ní přespím a druhý den se vypravíme za koněm a pak domů.

Bylo  k večeru a tak  jsem šeldo sprchy a ona mezitím připraví místo na přespání. Možná že se naše myšlenky ubíraly trochu jinými cestami. Když jsem byl hotov, řekla mi, že právě zavolala své nejlepší kamarádce a mají plán, že bychom teď společně vyrazili do Hradce do kina. Viděl  jsem, že si to přeje a tak jsem souhlasil. Vyjeli jsme, kamarádku jsme vyzvedli a společně dorazili do multikina, kde jsme si vybrali nějaký film. Po filmu jsme i s kamarádkou přijeli k Janě domů s tím, že  u ní také přespí. Vzhledem k místu budou obě na jedné posteli a já na druhé.
Už jsem to celé pochopil, ale neřekl nic.

Druhý den ráno jsme pokračovali cestou za koníkem, jak bylo v plánu. Kamarádka odjela pryč za svými koňmi a my dva jsme jeli zas za tím jejím. Celá neděle odpoledne byla naplněna prací s koníkem venku a pak i péčí o něj ve stáji. Byl jsem  na blízku, trávil volný čas s nimi a čekal, až bude vše hotovo.  Na ten pocit ve stáji, kdy oba dlouho mlčíme a přesto bychom chtěli něco sdílet…  nezapomenu.

Museli jsme se pak vrátit do Mýta protože večer mi jel vlak domů.  Tak jsem si narychlo sbalil věci a nasedli jsme do auta, abychom vlak v Chocni stihli. V hlavě jsem si promítal celý víkend a bylo mi z toho taknějak smutno. Už byla skoro tma, ale i tak si Jana všimla, jak se mi v šeru auta  na tváři něco leskne. Lehce se  tváře dotkla prsty, aby si ověřila, jestli jsou to slzy.

Na nádraží jsme dojeli v poslední minutě, musel jsem utíkat na vlak a tak nedošlo ani k rozloučení. Skočil jsem do vagonu, vlak se rozjel a já Janě naposled zamával z okna, když stála na peroně.  Cizí paní vedle mne v kupé to dojalo. Myslela si, že jsem se v tomto epickém obraze loučil s přítelkyní. Neříkal jsem nic.

Jana se po nějakém čase z Mýta odstěhovala zpět ke svému příteli, vzali se, postavili dům a založili rodinu.
Dodnes se koním věnuje a je stále taková jako tenkrát.