Měl jsem období, kdy jsem toužil najít nějaký malý pěkný domek, někde moc-moc daleko od lidí. Česká Kanada je kout, který je na tento popis skoro ideální. Ze všech velkých měst je sem daleko.

Ta místa, obce a vesničky bývaly hodně zanedbané a civilizace (v tom špatném slova smyslu) sem pronikala naštěstí stále pomalu. Takže u cest jste málokdy, prakticky nikdy neviděli velkoplošný billboard sdělující něco zbytečného z moderního světa. Cesta autobusem sem trvala několik únavných hodin a přestupování.

To dobou jsem znal i jednu blogerku, říkala si L. vlastně jsem ani nevěděl jak se skutečně jmenuje, ale to nebylo důležité. Žila nedaleko Dačic a tak jsem se s ní domluvil, že ji pojedu navštívit a při té příležitosti se podíváme do okolí.

Přijel jsem autobusem, myslím že to bylo do Slavonic a tam si mne L. vyzvedla. Přijela starým otřískaným autem a tím jsme se pak přesouvali i dál. Pozvala mne do domu, kde bydlela a v tu chvíli jsem pochopil to, co nešlo přes internet poznat.

Jsou lidé různě bohatí a taky různě chudí. Každý má nějak zamotaný život. A jí to s mužem nějak nevyšlo, už nevím.. tak už s ním nežila a zůstaly ji jen děti a barák. V tom domě na vsi bylo vidět, že chybí mužská údržba… všechno bylo tak na hranici životnosti. Záchod splachoval jen s pomocí speciálního opatření.
Když připravovala dětem večeři, nakrájela syrové brambory, posypala je kořením a solí a dala rozpéct do trouby.

V té době jsem měl docela dobré zaměstání a tak můj život byl o poznání lepší než její. Neříkal jsem nic… a v duchu jsem se cítil trochu provinile, ačkoliv jsem neměl za co. Každopádně jsme se druhý den ráno vydali na výlet směr Dačice, kde jsme v rychlosti prošli zámecký park a šli na oběd. Samozřejmě na mojí útratu, chtěl jsem aby si dala jídlo na jaké má chuť  – ale stejně si vybrala něco obyčejného.. Pochopil jsem že o sebe jí stejně tak nejde, jako o její děti.

Pak jsme se vydali do Telče, je to krásné městečko s historickým náměstím. Ale myslím že jsme tam nebyli zrova ve vhodnou dobu, takže zůstalo jen u prohlídky náměstí a návštěvy zámecké zahrady.

S L. jsme ještě projeli několik zajímavých míst, myslím že to byl i hrad Ladštejn a Nová Bystřice.. a pak zpátky.

Cestou zpátky mne napadlo, že bych mohl koupit nějaké jídlo na společnou večeři a tak jsem koupil v potravinách spoustu krájené šunky a sýra, nějaké ovoce a zeleninu a ještě něco, aby i děti měly pár dní přilepšeno na svačiny do školy.

Bylo na ní vidět, že se utkává se životem a zrovna v tomhle kraji to nebylo s prací ani s dalšími životními příležitostmi nikdy moc růžový. Snila o tom, že když sežene práci ve městě, dům prodá a bude bydlet někde a sídlišti, kde to je mnohem jednodušší.

Už nevím jestli dřív, nebo později .. ale pak tu práci našla, malovala prý zlatá písmena na hrobní kameny. Potom už jsem ten kontakt nenavázal.. svět blogerů a blogerek se proměnil, podobně jak se proměnilo úplně všechno včetně blogosféry.