Výlet mi začal ráno cestou vlakem z Prahy do Děčína. Na nádraží se ke mně připojila kamarádka a společně jsme nastoupili na motorový vlak jedoucí do České Kamenice. Tam jsme přestoupili do místní lokálky a ta nás dovezla po křivolakých kolejích do Kamenického Šenova. Dál už koleje nevedly, protože lokální trať spojující Nový Bor byla zrušena. Došli jsme pěšky.

Kamenický Šenov dýchá trochu zašlými časy. Je tu několik bývalých skláren, které už nefugují, nebo se z nich staly ruiny. Sklářské řemeslo, mnohdy s unikátními technologiemi vrstvených skel, emailů a zlacení je postupně s odcházejícími sklářskými mistry zapomenuto. Některé dovednosti prostě nestačí mít někde napsané, jedině živě předaná praxe udrží unikátní dovednost déle jak jeden život.

Bylo domluveno, že v Kamenickém Šenově navštívíme jednoho internetového kamaráda, tak jsme se za ním vydali. Bydlel ve velké vile, kterou nám poskytl na nocleh. Ale ještě před tím jsme si povídali o tom, jak k té vile přišel a jaké životí okolnosti s ní souvisí. Odpoledne jsme ve dvou ještě vyrazili na procházku do polí a povídali a povídali. Spíš tedy já a bylo toho možná až příliš.

Večer jsme docela zbytečně sledovali televizi, protože nic jiného se ani dělat nedalo a v domě byla zima. Dívat se na film byl ten nejhorší nápad toho víkendu. Nakonec jsme se uložili ke spánku a druhý den vyrazili na prohlídku k Panské skále. Skála je vlastně trochu osamocená a tyčí se nad malým lomovým jezírkem. Dál v okolí už jsou jen louky a konec města.

Pak už to bylo směrem zpátky, opět hrkajícím motoráčkem do Děčína a pak domů. Fajn výlet, děkuji.