Pozorováním města při chůzi se dá vidět mnohé. Ale některé souvislosti se dají odhalit jenom z výšky.

Na prvním snímku Českého Krumlova můžeme vidět areál Ambit, který se rozkládá v zátočině řeky.

V druhé polovině 19. století zde vznikl průmyslový komplex, který známe pod názvem Porákův (Vltavský) mlýn. Patřil významné osobnosti té doby Arnoštovi Porákovi.

Do dnešních dob z původních staveb mnoho nezbylo, ale něco si můžeme představit právě pohledem z výšky.

Předně si zopakujeme základní princip, jak se velké mlýny na vodních tocích stavěly.  Mlýn, případně hamr bylo průmyslové zařízení na menších tocích, poháněný vodou. A to buď přirozené kinetické energie s pomocí rychlého a trvalého proudu toku řeky, tak i díky energii akumulované, s pomocí vody zadržené a pak pouštěné náhonem na vodní kolo.

Zadržení vody na řekách je s pomocí jezů.  Jezy nejen zlepšovaly splavnost řek, ale také umožňovaly zvednout hladinu, akumulovat a pak odvádět vodu bočním náhonem na vodní kolo. To pak předávalo točivý moment přes transmise (dnes bychom spíš řekli převodové soukolí) na výkonné stroje mlýna, hamru (bucharu), nebo jiných průmyslových provozů té doby.

Na snímku z výšky vidíme, že jez pro tento účel byl vybudován na vhodném místě těsně pod Havraní skalou. Jez už tu není.  Zbyky jezu pod hladinou můžeme spatřit, když se podíváme z mostu U Jatek.  Skalní masív Havraní skály pomáhal, že se voda alespoň z jedné strany břehu nerozlije do stran a poslouží dál v náhonu.

Náhon byl veden vpravo, z hřebene jezu, směrem  zhruba kopírujícím současnou ulici U Poráků. Směřoval však přímo mezi průmyslové budovy, které ještě dnes vidíme na mapě jako největší budovy areálu Ambit. Zde v umělém kanále  předával svou energii mlýnským kolům a pak se hned za areálem znovu spojil s Vltavou.

Co bylo na takovém řešení zajímavé z vodohospodářského pohledu? Vltava jako důležitá vodní tepna na splavování dřeva byla stále zachována ve svém přirozerném korytu. Pro mlýn sloužil pouze náhon, který byl díky soustavě hrází lépe chráněn před nepředvídatelnými neštěstími, jako byla velká voda, nakupené dříví, nebo ledové kry. To vše se mohlo odehrávat na Vltavě, ale pro mlýn by to byla pohroma kvůli poškození mlýnských kol.

Druhý letecký snímek je velice podobný případ, tentokrát se vydejme směrem proti proudu řeky až k lávce Rechle.  Název lávky zde není unikátní, můžeme se s ním setkat i na jiných místech šumavského regionu. Rechle, neboli hradlový most sloužily k přehrazení a regulaci řeky.  Převážně z důvodů shromaždiště plaveného dříví, jeho počítání při plavbě dál po proudu, ale také k využití energie vody. Vidíme zde několik pilířů a propustí kterými se dřevěné vory pouštěly. Rechle tedy bylo vodní dílo užitečné dřevozpracujícímu průmyslu. Také předchůdce dnešních moderních přehrad.

Z přehrazené řeky vedl taktéž bočním kanálem  náhon. Dnes je náhon už dávno zasypaný, ale jeho směr můžeme odhadnout podle stojících budov. Náhon  začínal na levém břehu tam, kde se lávka lomí v pravém úhlu. Pokračoval pak dále podél budov a o pár stovek metrů dále se opět spojil s Vltavou. Ostatní budovy  areálu, než ty co vidíte na snímku,  se už nedochovaly.

Na dalším  snímku se posuneme opět na jiný konec Českého Krumlova. Vidíme na něm okolí Schwarzenberského lesního úřadu, koryto potoka Polečnice a okolo vybudované cesty.

Za pozornost stojí především  budova lesního úřadu, jejíž orientace  je na dnešní dojem poněkud  vybočená a neladí tak s okolo procházející ulicí Chvalšinská.  Ve skutečnosti bychom ale měli věnovat pozornost kamennému mostu přes Polečnici.  Mostek s dvěma kamennými oblouky je přes 300 let starou kulturní památkou. V nedávné minulosti však svým nízkým průtokovým profilem město notně natrápil. Naštěstí byl před demolicí ušetřen a město upravilo koryto Polečnice. Dnes se po mostě chodí pouze pěšky.

Když však prodloužíme osu mostu dál, vidíme nakonec důvod, proč se půdorys lesního úřadu nehodí ke Chvalšinské. Původní cesta mezi Kájovem a Krumlovským městem totiž vedla šikměji, přes tento mostek dál, směrem k Jelení zahradě. S touto cestou byl lesní úřad zarovnán. 

Na posledním snímku vidíme opět část Vltavy, tentokrát nedaleko mostu s dnešním názvem 5.  května.   Blízko břehu zde stojí dvojice domků, které pohledem z ulice vypadají docela obyčejně. Pohledem z výšky však vidíme, že jejich průčelí je silně zkosené a kopíruje  tak blízkou ulici vedoucí těsně kolem nich.

Jde tedy pravděpodobně o původní zástavbu, která stála v nebližší blízkosti řeky i původní cesty. Zadní čela domů už jsou pravoúhlá. Důvod, proč byly domy přesně takto zkoseny se mi bohužel nepodařilo zjistit.

K obrázkům mi přispěly informace z katastrálních map, dále letecké snímky z České republiky,  zkoumal jsem i satelitní snímky společnosti MAXAR které byly pořízeny družicí Sentinel 2 a v neposlední řadě i nástroje k mapování od  projektu OpenStreetMap. Další zajímavosti doplnila Wikipedie.

Historická mapka na které uvidíte co na fotkách není vidět, je z webu BÖHMERWALDBUND OBERÖSTERREICH

Máte-li k těmto pozorováním nějaký svůj dodatek, upřesnění nebo postřeh, můžete jej napsat  v diskusní skupině Krumlech na Facebooku.